Co si to ta Sigrun zase vymyslela. TEN čas? Čas konce prázdnin? Čas nastávajících písemek? Nene. Tenhle čas je mnohem mnohem horší. Myslím tím čas dospělosti. Můžete si říct co blbnu, když 18 mi bylo před dvěma lety, ale jak se říká - věk je jenom číslo. Což znamená, že ačkoliv jsem oficiálně byla dospělá, rozhodně jsem si tak nepřišla. Spíš jsem si naopak začala připadat ještě víc jako dítě. A

 Už po tři roky tu dělám shrnutí uplynulého roku. Ale až teď jsem konečně k něčemu dospěla. Zatím o tom psát nebudu. Hlavní otázka totiž je, chci v tomhle pokračovat? Asi už zíváte nad vyhrožováním kdekoho, že opustí blog.

Jde o to, že už si nehraju na hlouposti. Chtěla jsem být na blogu úspěšná. Asi jako každý, kupodivu. Ale kvůli tomu jsem si spíš jen hrála na něco, co nejsem a snažila

 Ještě před nějakou dobou jsem si nebyla jistá, jestli vůbec nějaké sny mám. Jistě dostudovat školu s červeným diplomem, vdát se, mít psa a tak.Ale co chci jinak vůbec se svým životem dělat? Nějak jsem nevěděla. V poslední době jsem ale na pár věcí přišla. A protože mám ve zvyku zapomínat klidně i svoje životní cíle (je to zvláštní, ale opravdu), možná by bylo lepší sepsat je. A ohledně nekterých

Už po třetí se chystám na malé zhodnocení uplynulého roku. A pozoruju, jak se můj optimismus rok za rokem vytrácí.

Nejlepší co se týče nového roku. Každý rok si na to vzpomenu. Teď jsem otevřela článek z minulého roku, abych věděla, co napsat. A pod

Zdravím! Tenhle článek jsem slibovala po návštěvě novinářského workshopu, který se konal na konci října. Teď už je sice půlka prosince, ale lepší pozdě, než vůbec. lus také nám lektorky měly poslat materiály, jenže se tak pořád nestalo a nevím, jestli se vůbec stane. Což mě trochu mrzí, protože říkaly, že si nemusíme psát všechno, protože materiály dostaneme. No nic. Tak se s vámi podělím aspoň

 Jsem tu s pokračováním včerejšího článku. V tomhle článku bych se chtěla zaměřit na 3 školy a 4 fakulty, které mám vybrané. Samozřejmě chci poděkovat za všechny vaše včerejší názory. Nečekala jsem takovou účast . Ale technické obory studovat nechci. Mám ráda stavařinu, ale ne tak moc, abych šla na ČVUT nebo VUT. Prostě nechci studovat něco, kde mě nebude bavit 90% předmětů. Prostě fyzika,

Toť otázka, která mě v poslední době provází dnem i nocí. Jedná se o výběr vysoké školy. "Brzo" říkáte si možná. Já byla hodně dlouhou dobu přesvědčená, že vysokou školu vybranou mám. Jenže to by nebylo ono, kdyby se to nakonec všechno nezměnilo.

Nejprve začnu obory, na které 100% nepůjdu. (Možná si říkáte, že je tedy zbytečné se o nich bavit. Já si to ale potřebuju ujasnit i

 Chcete ve svém pesimistickém životě dosáhnout trochu toho pozitivna? Tak pokračujte ve čtení.

O co jde? Každý den si někam zapisujete, co jste ten den zvládli, co vám udělalo radost a prostě všechny pozitivní věci. U této metody není místo pro žádná negativa.

Nemám zase jednou do čeho píchnout, tak jsem si vzpomněla na tenhle námět, který mě napadl už v letadle. Říkala jsem si "Na kolik se vlastně to letadlo rozjíždí?" nebo "jak je ta trať proboha dlouhá" apod. Vy to víte? Já zjistila, že o letadlech nevím v podstatě nic. Leda jak zapnout pás a kde jsou nouzové východy. Ale co tyhle (ne)podstatné drobnosti? Kolik třeba berou piloti?

Prázdniny sice teprve začaly, ale já jsem jako vždy v předstihu. A protože se mi zrovna nechce dělat něco jiného, tak si jdu shrnout možnosti vysokoškolského studia.

Jak jste si někteří stálejší čtenáři mohli všimnout, snad od vždycky jsem chtěla na ČVUT. V poslední době jsem ale přehodnotila své plány a ČVUT jsem úplně vyřadila. Jejich program mi prostě nevyhovuje. (Dva roky studia zbytečností