Co si to ta Sigrun zase vymyslela. TEN čas? Čas konce prázdnin? Čas nastávajících písemek? Nene. Tenhle čas je mnohem mnohem horší. Myslím tím čas dospělosti. Můžete si říct co blbnu, když 18 mi bylo před dvěma lety, ale jak se říká - věk je jenom číslo. Což znamená, že ačkoliv jsem oficiálně byla dospělá, rozhodně jsem si tak nepřišla. Spíš jsem si naopak začala připadat ještě víc jako dítě. A kdo by se taky divil. Každý chce být dospělý, když je malý. Jenže když už konečně dospělý je, chce být zase dítě. Věčná ironie života. Snažila jsem se bojovat proti tomu, abych opravdu byla dospělá, ale bohužel se tomu člověk tak nějak nevyhne.
A jak se tak člověk dostane k myšlence, že už je vážně asi dospělý? V několika bodech:
1. Přemýšlím, že si najdu letní brigádu. Mnohým z vás to může přidat jako hloupost, protože jste na letní brigády chodili už od patnácti. Jenže já prostě představu práce upřímně nesnáším. Muset každý den vstávat brzy, pak osm hodin čučet v práci a přijít domů až večer, takhle každý den a nemoct si nikdy říct "dneska se mi tam nechce", jako to jde u školy. Nemůžu si pomoct, ale prostě mi to přijde jako konec světa. To je taky jeden z důvodů, proč jsem na vejšce a chci tam zůstat tak do 30. Nebo dýl? No ale poslední dobou jsem začala celkem utrácet (čti: každou středu si ve škole kupuju oběd a to je pane výdaj!) a ačkoliv dostávám peníze od státu, které mi stačí, přijdu si jako rozmazlenec co dostává peníze za nic a jen je utrácí. Tak třeba najdu nějakou brigádu, kde dostanu 150/hod a budu se u toho opalovat? Dobře asi ne.. Nejvíc nabídek vidím na animátora, aupair nebo vychovatele na letní tábor. Byly by to super práce. Škoda, že nesnáším děti..
2.Konečně mi začíná chutnat víno a šampaňské. V dnešní době, kdy se pije už tak od dvanácti jsem asi trapná, že teprve teď mi tento druh akoholu začíná chutnat, ale vždycky mi to prostě přišlo hnusné a připadala jsem si jako ještě větší dítě. Protože pro mě představa dospělosti je že s přítelem koukáte na film, jíte brambůrky a popíjíte u toho víno. Takže jsem měla radost, že jsme včera byli na velikonočních trzích na Křivoklátu a koupili si tam lahev rybízového vína. A také, když jsme byli potom na večeři, přítel si objednal víno, já ho ochutnala a bylo to docela dobré. Jupí - bude ze mě alkoholik!
3. Uvažuju o řidičáku. Řízení mě nikdy nijak zvlášť nebralo a potom, co do nás drclo auto (najelo do nás při couvání, bylo to rychlostí tak 1km/hod, ale stejně mě to k smrti vyděsilo) jsem si uvědomila, že nejsme v pohádce a člověk si může při řízení ublížit raz dva, kor když na silnici jezdí bezohlední idioti. Tak jsem myšlenku řidičáku zamkla do truhly a hodila do moře. V poslední době o tom ale zase začínám uvažovat. Ne, že bych řídit chtěla. Prostě mě to nezajímá a klidně bych žila šťastně až do smrti bez něj. Ale zase si říkám, že kdybychom s přítelem zase jeli na výlet, mohli bychom se střídat a nemusel by pořád řídit jen on a vůbec bych mu mohla pomáhat. Například by potřeboval vyzvednout auto ze servisu. Chtěla bych mu pomoct, ale prostě nemůžu. Také to může snižovat šanci na nalezení práce, protože ho požadují. A co kdyby mi chtěli dát luxusní pracovní auto a já ho neuměla řídit?
No to je asi tak všechno. Takže shrnuto a podtrženo jsem vlastně strašně opožděná, protože na řidičák se každej třese už od patnácti, chlastají horem dolem a všichni moji kamarádi na vejšce mají práci. Ale jak jsem psala, prostě jsem si to dlouho nechtěla připustit. Nejradši bych si to nepřipustila nikdy. Za pár měsíců mi ale bude dvacet, tak by to asi chtělo něco s tím udělat. Tak já jdu svojí dospělost potvrdit koukáním na pohádky a vy mějte hezké velikonoce!
