Zdárek!

Jak jste jistě všichni už bohužel zaregistrovali, dnes nám končí velké prázdniny. Vysokoškoláci tedy ještě mají chvíli čas a ti, co chodí do práce, tam stejně chodí pořád. Ale my, chudáci, středoškoláci! 

Jen pomyslím na školu a na to, co všechno budu muset obstarat, začíná mi být špatně. Tak radši koukám na Super drbnu a snažím se udržet v pohodvé náladě, dokud

 Další fotky ze zatím abecedního pořadí jsou z Beskyd na Šumavě. Tam jsem byla minulý rok o prázdnináh. Rozhodně to bylo nejhezčí místo, kde jsem kdy byla. Samá příroda, nikde nikdo, pro mě ráj. 

Mimochodem předpředposlední (Pustevny 1) a poslední fotku mám v soutěži "Tvýma očima" pořádanou

 Pět měsíců je vcelku dlouhé období, a proto bych se s vámi chtěla podělit o to, co se vlastně dělo.

Tož. Když to vezmu od začátku, tak veleudálost byla návštěva maturitního plesu mého drahého v březnu. Byl to druhý maturák, na kterém jsem byla, ale rozhodně byl ten nejlepší na světě. Zatancovala jsem si polku, cha chu a podobně a taky jsem si s kamarádama zapogovala, vypila si whisku a tak. Prostě nejlepší zážitek.

V dubnu k nám přijeli na návštěvu Němci. Bylo to v rámci projektu o Albrechtovi z Valdštejna. Bohužel jsem byla dost zklamaná. Naši skupinu Němců tvořilo 8 holek vě věku 15-16 a jeden divný kluk. Já mám Němce fakt ráda, ale jejich teenageři jsou strašní. Schytala jsem takovou šprtku s brýlemi a rovnátky. Úplně nijakou a nudnou. Prý tancuje balet.  Ale aspoň jsem se díky nim ulila na týden ze školy a podívala se více do Prahy, do Chebu a také do Frýdlantu.

Konec dubna samozřejmě znamená slavit Čarodejnice. S dalšími šesti kamarády jsme se slezli u mého přítele v baráčku a grilovali, poslouchali dobrou hudbu, pili pivo, whisku, krvesaj a tak různě, zkoušeli dubstep a vůbec dělali všechno možné. Vtipné bylo, že to byl slez čtyř párů, takže když se střídavě vytráceli do vedlejší místnosti, měli jsme z toho všichni děsnou srandu. Ale rozhodně to počítám k jedněm z nejvydařenějších akcí.

 Tak vám asi v poslední době musím přijít. Ale tak když pominu to, že jsem úplně neskutečně líná a učím se do školy, je tu jedna nejdůležitější věc, kvůli které nemám čas.

Už nejsem forever alone.Našla jsem kluka, který přesně splňuje mé požadavky (stavař, inteligentní, knihomal, poslouchající dobrou hudbnu)  Asi dva týdny jsem se ho snažila nenápadně sbalit. A pak to udělal.

Teoreticky byl tohle nejobyčejnější Silvestr, co jsem zažila během posledních pár let. Jenže ve skutečnosti? Nejlepší Silvestr za poslední dva roky. Vstoupila jsem do nového roku se svojí nejoblíbenější činností, nejlepší kamarádkou na skypu, světýlkama okolo a upřímným úsměvem na rtech. A to mi přijde mnohem lepší, než cokoliv jiného.

Večer už v půl 8 jsem zahájila televizí - televizními

Aby se neřeklo, tak jako asi hodně blogerů na píše.cz, se pokusím tak nějak shrnout letošní rok. Objevila jsem se tady sice teprve před 3 měsíci, takže můj svět předtím pro vás není nijak známý, ale což. 

Jinak na začátek musím ještě připomenout svojí nejoblíbenější hlášku, ohledně nového roku, na světě: "Nový rok je za chvíli tu a já prožil 313 celkem slušných dní. Pondělky

 ... a tanečním byl konec.

Pořád si úplně neuvědomuju, že předevčírem byl asi můj poslední den v tanečních. Já vím, že od začátku jsem je celou dobu tak proklínala. A taky že to byla hrůza. Nesnášela jsem to připravování, čučení tam apod. Ale tanec mě baví. Kdybych měla taneční na jiném místě a s jinými lidmi, určitě bych je milovala. Jenže takhle to prostě nejde.

Překvapilo

Ano ano. I já jsem jeden z těch bláznů, co tento rok zavítali do tanečních. A zrovna včera se konala naše 5. hodina, neboli první prodloužená. Řeknu vám, málem jsem tam umřela. Sice to bylo jen o hodinu delší, ale zato se blblo jak u bláznů na dvorečku.

Jsem ale na sebe docela pyšná. Myslela jsem, že budu strašné dřevo, ale celkem mi to jde. Sice se mi začíná plést, co je co za tance, ale

Tak dnešek je zase jedním z těch tragikomických dní...

Ve škole jsem se nasmála zase jak dlouho ne. Začali jsme zapisovat hlášky učitelů a řehtáme se tomu jak pominutí. A to jsem si na začátku roku myslela, že když mi propadli všichni kamarádi, bude to stát za houby. Ale s těma dvěma pakama co mám u sebe? Nelze se nudit. A hlavně sedím s jediným dalším metalistou ve třídě, takže zpívat

Zdravím,

začíná nám nový měsíc a s ním mezi vás přicházím i já - Sigrun!  To je ale radosti, že? Původně už nový blog  neměl nikdy vzkniknout, ale na půl z donucení na půl z toho, že mi to tu chybělo, jsem zase tu. Možná si mě ještě někteří "starouši" tady pamatují. I když jsou to už, tuším, asi dva roky. Pokud by byl ale někdo zvědavý, klidně bývalé jméno sdělím.

Zatím