Co se vlastně událo

 Pět měsíců je vcelku dlouhé období, a proto bych se s vámi chtěla podělit o to, co se vlastně dělo.

Tož. Když to vezmu od začátku, tak veleudálost byla návštěva maturitního plesu mého drahého v březnu. Byl to druhý maturák, na kterém jsem byla, ale rozhodně byl ten nejlepší na světě. Zatancovala jsem si polku, cha chu a podobně a taky jsem si s kamarádama zapogovala, vypila si whisku a tak. Prostě nejlepší zážitek.

V dubnu k nám přijeli na návštěvu Němci. Bylo to v rámci projektu o Albrechtovi z Valdštejna. Bohužel jsem byla dost zklamaná. Naši skupinu Němců tvořilo 8 holek vě věku 15-16 a jeden divný kluk. Já mám Němce fakt ráda, ale jejich teenageři jsou strašní. Schytala jsem takovou šprtku s brýlemi a rovnátky. Úplně nijakou a nudnou. Prý tancuje balet.  Ale aspoň jsem se díky nim ulila na týden ze školy a podívala se více do Prahy, do Chebu a také do Frýdlantu.

Konec dubna samozřejmě znamená slavit Čarodejnice. S dalšími šesti kamarády jsme se slezli u mého přítele v baráčku a grilovali, poslouchali dobrou hudbu, pili pivo, whisku, krvesaj a tak různě, zkoušeli dubstep a vůbec dělali všechno možné. Vtipné bylo, že to byl slez čtyř párů, takže když se střídavě vytráceli do vedlejší místnosti, měli jsme z toho všichni děsnou srandu. Ale rozhodně to počítám k jedněm z nejvydařenějších akcí.

Hned na začátku května jsme s přítelem, sestrou a jejíma dvěma pitbullama zavítali na Pitbull Show Brno. Rozhodně mě to bavilo a sestra si odtamtud odnesla dva poháry. Její čubička totiž vyhrála na výstavě souzené rozhodčím odněkud z Ameriky, snad první místo ze štěňat 9-12 měsíců. A druhý byl myslím za weight pulling. Což byla tedy nejemotivnější podíváná. Tahalo se od nějakých sedmi do asi dvou nebo tří do rána. Kdo tohle nezažije nikdy nepochopí. Ale myslím, že nejdůležitější, co jsme si odsud odnesli bylo, že můj milovaný propadl kouzlu bull hrám.

Dalším zajímavým zážitkem byly až praxe v červnu. Přes maturity jsme s kamarádem pracovali u jednoho jeho známého. No řeknu vám, vynášet bobrovky (střešní tašky) z půdy, která je zanesená asi stoletým prachem. No paráda. Plus jich bylo něco kolem milionu takže nám to dohromady zabralo týden. A to v posledních dvou dnech ještě s pomocí jeho táty a mého přítele. Ještě dlouho potom jsem smrkala černý prach. Jeden den jsme ještě stěhovali nábytek u nějakých dvou existencí. Kamarád radši vylil čaj od nich do kytky, aby ho náhodou neotrávili :D Jo a jednou jsme u toho známého bourali příčku. Neznám nic lepšího, než vzít kladivo a bušit do zdi. Byla jsem pochválena, že ty odpadávající kusy mi způsobně padají na jendo místo a ne všude možně, jako kamarádovi. Aspoň jsme dostali litra, i když měli jsme dostat dva. Ale prý jsme málo pracovali. Bodejť, když pro nás pak už neměl práci.

No a koukám, že už je toho dost, tak to zakončím tímle: Bez problémů jsem splnila druhák, ačkoliv jsem měla nakonec čtyři trojky, což mě mrzelo, ale mít z patnácti známek sedm jedniček, čtyři trojky a zbytek dvojky snad není tak zlé. Pořád mám nejlepší vysvědčení.

Díky těm, co to dočetli až sem a já si nechám ještě jeden článek o prázdninách :) 

Zatím!