Zdravíčko,

tak první dny prázdnin už plynou. Jak se vám vede? Já už pomalu začínám dělat věci, které jsem chtěla už jak dlouho.

Jako první jsem začala předělávat nástěnku. Nejprve jsem na ní měla pohledy, ale přišlo mi škoda je ničit propichováním. (Pohledy jsem tedy nalepila na skříň místo nějakých obrázků.) Nejdřív mě napadla prává část. Což je motivační citát. Musím říct, že

Takovýhle článek jsem, myslím, ještě nepsala. V poslední době jsem se ale nějak "rozšoupla" a chtěla jsem se o to také jednou podělit.  A třeba vám dát i tip, kde dobře nakoupit.

OBLEČENÍ

První je na řadě Lidl. V poslední době už je v letáku víc hadrů, než jídla. A já se rozhodla, že si konečně pořídím nějaká barevná trička. když jsem totiž koukla

Ve čtvrtek se před naší školou konal Majáles. Takový když vám uprostřed hodiny pustí zkoušku hudby a vy neslyšíte, co říkají učitelé. Nakonec nám zrušili z technických důvodů 6. a 7. hodinu .

S Mixx jsme ve 4 šly na pilates. To mi dalo zabrat, fuj. Ale docela mě naštvalo, že ostatní

Asi začátkem týdne jsem se s mámou shodly, že bych potřebovala nový stůl. Můj starý už se totiž  v půlce pomalu prohýbal. V pátek jsme tedy vyrazili (já, máma, ségra, přítel) do Ikey na výběr nového stolu.

Kupodivu jsem byla docela inovativní. Musela jsem se rozloučit s těmi nádhernými drahými stoly. (www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/00245719/#/40245717 ,

 Normálně takovéhle věci nedělám, ale jak jsem psala v minulém článku - už mi začíná tímhle směrem hrabat. Ale musím přiznat, že jsem se líbila i sama sobě (což je u mě hodně ojedinělé). Tak to zkusím i u vás. 

A aby to nebylo jen pár obrázků, přidám malý popis včerejška. Nakonec jsme jeli ke kamarádce domů, kde bylo dalších pár lidí. Tam jsme jedli domáci čínu a hráli jsme Dixit.

 Od té doby, co už nejsem malá a není s námi táta vánoce nesnáším. Přijde mi to jen jako komerční svátek, kdy si firmy snaží co nejvíc nahrabat a pointa vánoc - rodina má být spolu, je úplně zapomenuta. Malé děti naštvaně brečí u vánočního stromku, že dostali 32 gigový Iphone a ne tablet a tradiční hračky jako panenky, autíčka, domečky pro panenky, knížky apod. už skoro neexistují. 

Letos

 Zdárek!

Jak jste jistě všichni už bohužel zaregistrovali, dnes nám končí velké prázdniny. Vysokoškoláci tedy ještě mají chvíli čas a ti, co chodí do práce, tam stejně chodí pořád. Ale my, chudáci, středoškoláci! 

Jen pomyslím na školu a na to, co všechno budu muset obstarat, začíná mi být špatně. Tak radši koukám na Super drbnu a snažím se udržet v pohodvé náladě, dokud

 Pět měsíců je vcelku dlouhé období, a proto bych se s vámi chtěla podělit o to, co se vlastně dělo.

Tož. Když to vezmu od začátku, tak veleudálost byla návštěva maturitního plesu mého drahého v březnu. Byl to druhý maturák, na kterém jsem byla, ale rozhodně byl ten nejlepší na světě. Zatancovala jsem si polku, cha chu a podobně a taky jsem si s kamarádama zapogovala, vypila si whisku a tak. Prostě nejlepší zážitek.

V dubnu k nám přijeli na návštěvu Němci. Bylo to v rámci projektu o Albrechtovi z Valdštejna. Bohužel jsem byla dost zklamaná. Naši skupinu Němců tvořilo 8 holek vě věku 15-16 a jeden divný kluk. Já mám Němce fakt ráda, ale jejich teenageři jsou strašní. Schytala jsem takovou šprtku s brýlemi a rovnátky. Úplně nijakou a nudnou. Prý tancuje balet.  Ale aspoň jsem se díky nim ulila na týden ze školy a podívala se více do Prahy, do Chebu a také do Frýdlantu.

Konec dubna samozřejmě znamená slavit Čarodejnice. S dalšími šesti kamarády jsme se slezli u mého přítele v baráčku a grilovali, poslouchali dobrou hudbu, pili pivo, whisku, krvesaj a tak různě, zkoušeli dubstep a vůbec dělali všechno možné. Vtipné bylo, že to byl slez čtyř párů, takže když se střídavě vytráceli do vedlejší místnosti, měli jsme z toho všichni děsnou srandu. Ale rozhodně to počítám k jedněm z nejvydařenějších akcí.

 Tak vám asi v poslední době musím přijít. Ale tak když pominu to, že jsem úplně neskutečně líná a učím se do školy, je tu jedna nejdůležitější věc, kvůli které nemám čas.

Už nejsem forever alone.Našla jsem kluka, který přesně splňuje mé požadavky (stavař, inteligentní, knihomal, poslouchající dobrou hudbnu)  Asi dva týdny jsem se ho snažila nenápadně sbalit. A pak to udělal.

Tak dnešek je zase jedním z těch tragikomických dní...

Ve škole jsem se nasmála zase jak dlouho ne. Začali jsme zapisovat hlášky učitelů a řehtáme se tomu jak pominutí. A to jsem si na začátku roku myslela, že když mi propadli všichni kamarádi, bude to stát za houby. Ale s těma dvěma pakama co mám u sebe? Nelze se nudit. A hlavně sedím s jediným dalším metalistou ve třídě, takže zpívat