Pět měsíců je vcelku dlouhé období, a proto bych se s vámi chtěla podělit o to, co se vlastně dělo.

Tož. Když to vezmu od začátku, tak veleudálost byla návštěva maturitního plesu mého drahého v březnu. Byl to druhý maturák, na kterém jsem byla, ale rozhodně byl ten nejlepší na světě. Zatancovala jsem si polku, cha chu a podobně a taky jsem si s kamarádama zapogovala, vypila si whisku a tak. Prostě nejlepší zážitek.

V dubnu k nám přijeli na návštěvu Němci. Bylo to v rámci projektu o Albrechtovi z Valdštejna. Bohužel jsem byla dost zklamaná. Naši skupinu Němců tvořilo 8 holek vě věku 15-16 a jeden divný kluk. Já mám Němce fakt ráda, ale jejich teenageři jsou strašní. Schytala jsem takovou šprtku s brýlemi a rovnátky. Úplně nijakou a nudnou. Prý tancuje balet.  Ale aspoň jsem se díky nim ulila na týden ze školy a podívala se více do Prahy, do Chebu a také do Frýdlantu.

Konec dubna samozřejmě znamená slavit Čarodejnice. S dalšími šesti kamarády jsme se slezli u mého přítele v baráčku a grilovali, poslouchali dobrou hudbu, pili pivo, whisku, krvesaj a tak různě, zkoušeli dubstep a vůbec dělali všechno možné. Vtipné bylo, že to byl slez čtyř párů, takže když se střídavě vytráceli do vedlejší místnosti, měli jsme z toho všichni děsnou srandu. Ale rozhodně to počítám k jedněm z nejvydařenějších akcí.