Věky jsem tohle nedělala a v nedávné době jsem si na to zase vzpomněla. Ano je to nejhloupější věc na světě -  řetězáky. Ale já si prostě musím aspoň jeden vyplnit. Původně bylo 100 otázek, ale asi to promažu. Přece jen odpovídat na hloupé otázky, nebo na něco, co nemá smysl - kdo by to pak četl?

1. Celé jméno:
Sigrun Jamie McKenzie

2. Narozeniny:

 Akorát koukám na JPM na různé věci co shrnuli z roku 2013. A krom totálně pošahaných obrázků, u který umírám smíchy, jsem našla suprová videa, o která se prostě musím podělit.

1. Představitel Hobita má velice rád middle finger!

2.

 Normálně takovéhle věci nedělám, ale jak jsem psala v minulém článku - už mi začíná tímhle směrem hrabat. Ale musím přiznat, že jsem se líbila i sama sobě (což je u mě hodně ojedinělé). Tak to zkusím i u vás. 

A aby to nebylo jen pár obrázků, přidám malý popis včerejška. Nakonec jsme jeli ke kamarádce domů, kde bylo dalších pár lidí. Tam jsme jedli domáci čínu a hráli jsme Dixit.

Bude nový rok a já ho musím začínat stejně mile, jako vždycky. Jako minulý rok, udělám zas malé shrnutí. Každý rok doufám, že ten další bude lepší. No, ale ona žádná moc změna. V poslední době čtu různé články o pozitivním myšlení a léčivých silách všeho možného. Tak třeba mi to pomůže ne do dalšíh roku, ale prostě do života obecně. Uvidíme.

Tož

Škola
Zakončení

 Zdravím!

Jdu poreferovat o zbytku pobytu. Dnes je náš poslední den zde. Zítra musíme do 11 opustit pokoj a odjet. Trcohu mě to mrzí, protože tu je hezky. Ale nevadí, třeba se sem jendou vrátím.

A co se tedy dělo. V neděli jsme měli poslední oxygenoterapii. Pořád nic zvláštního. Ale potom následovala koupel s uklidňující přísadou. A to bylo konečně něco. Pěkná vana alá vířivka.

 Zdravíčko!

Od včerejška jsme s přítelem v Mariánských Lázních na pět dnů. Moc jsem se sem netěšila, ale docela mě to tu překvapilo. Ale víte, co se říká. Když se někam strašně těšíte, tak to nakonec stojí za houby. No a já se strašně netěšila a jak se mi tu líbí.

Bydlíme v tom nejlepším apartmánu a je to tu jak v americkém filmu. Do budovy i do pokoje se vstupuje pomocí karty

 Od té doby, co už nejsem malá a není s námi táta vánoce nesnáším. Přijde mi to jen jako komerční svátek, kdy si firmy snaží co nejvíc nahrabat a pointa vánoc - rodina má být spolu, je úplně zapomenuta. Malé děti naštvaně brečí u vánočního stromku, že dostali 32 gigový Iphone a ne tablet a tradiční hračky jako panenky, autíčka, domečky pro panenky, knížky apod. už skoro neexistují. 

Letos

 Konečně! Po 17ti letech se mně, netalentované Sigrun, něco povedlo. Nejsem moc zdatný kreslíř, i když jsem jako mladší chodila na základní uměleckou školu na kreslení. Možná bych byla, kdybych to rozvíjela dál, ale já to nějak nechala být. Jenže teď jsem vzala tužku do ruky, ani jsem nevěděla jak pořádně začít. Prostě jsem udělala jeden pramínek vlasů, pak tvar obličeje atd. A ono to bylo!

Odjakživa

 Tak jsem se po dvou rocích také dočkala svého prvního věnečku (minule na to nebyla příznivá situace). A jak to dopadlo? Kdybych tam nešla, moc by mi to ani nevadilo. 

Přípravy byly docela hektické, protože se mi zpozdila kadeřnice. Tzn. že jsem si jen tak tak stačila dolakovat druhou ruku, navlíknout se do šatů a mohla jsem jít. Nestihla jsem si ani udělat pořádné fotky, jaké

 Tak, co se zase jednou dělo. V tomhle článku chci popsat zážitky z pátku a soboty, protože každé na jeden článek by asi bylo málo. Tak to vezmem všechno dohromady.

Dymytry
V pátek jsem tedy byla na koncertu Dymytry a jedné naší místní kapely v malém klubu s naší úžasnou Mixx.  Musím říct, že to byl rozhodně skvělý zážitek. Jen škoda, že v první řadě, kde