Věneček

 Tak jsem se po dvou rocích také dočkala svého prvního věnečku (minule na to nebyla příznivá situace). A jak to dopadlo? Kdybych tam nešla, moc by mi to ani nevadilo. 

Přípravy byly docela hektické, protože se mi zpozdila kadeřnice. Tzn. že jsem si jen tak tak stačila dolakovat druhou ruku, navlíknout se do šatů a mohla jsem jít. Nestihla jsem si ani udělat pořádné fotky, jaké jsem chtěla, takže pro vás mám jenom fotky z tanečních, které ujdou, ale není to nic extra. řekla bych snad jindy, jenže žádné jindy nebude. Další příležitost bude až maturák. Díkybohu.

Píšu tenhle článek trochu pesimistky, protože jsem pořád i nějaké unavená. 

Nástup byl suprový i tancování bylo dobré. Až na to, že jsem v těch šatech málem umřela. Díky utáhnutému korzetu jsem nejprve nemohla dýchat a pak mě z něj začaly bolet i záda a ještě mi tlačily na žaludek, když jsem si sedla. I po povolení. Takže jeden z hodně velkých faktorů, proč jsem se to snažila hlavně aspoň přežít.

Asi nebudu psát nic dalšího. Protože můj názor je, že kdybych zůstala doma a koukala na telku, houby by se stalo. Až teda na ty čupr dárečky od kluků. Dárečky ^^

Končím raději fotkami. 

Škoda, že to na té fotce vypadá tak divně

Mrs Inkognito. Docela mě štvalo, že mi ten vršek korzetu pořád padal dolů.

Ke stříbrným šatům jsem přidala i střbrné nehty, opět technikou magentického laku. Jen mě mrzí, že ve skutečnosti ten lak vypadá strašně krásně a tady nic moc.

Něco veselejšího. Dárečky. Chybí u toho ještě malé balení Raffaelo. To jsme s mámou snědly už v autě. 

Detail náušniček od mého nejlepšího kamaráda

A obsah sáčků. Tohle nikdy nebyl moc můj styl, ale změna je život.

Opravdu mě docela mrzí, že tenhle článek zní spíš negativně. Ale nějak nemám důvod pro extra radost. A jsem zklamaná, že jsem si to nemohla aspoň pořádně zdokumentovat podle svého. Přece jen, třeba ten účes jsem měla poprvé v životě. No nic. Hlavní je, že už mám klid od těch otravných tanečních!