Co jsem měla za problém

Ahoj,

možná už jste si stačili všimnout, že tu vždy napíšu nějaký šílený článek a pak ho zase smažu. Problém je ten, že mě vžycky posedne amok, sepíšu tu nějaký děsný kec a pak mi dojde, jaký kec to je. Hlavně ten poslední článek byl opravdu trochu drsný. Jenže jsem si vážně pár týdnů myslela, že celá VŠE je nejzbytečnější věc na světě a vůbec že nic nemá cenu. Ale důvod tohoto je zjevný - syndrom vyhoření.

V březnu jsem se stala vedoucí Exchange+, jenže jsem neudělala vůbec nic. Porotože jsem prostě neměla chuť. 2. až 8. května byl SocialErasmus Week, což je týden, kdy se má dělat co nejvíce SocialErasmu akcí a také je dobré, když se udělá jedna akce celorepublikově. Na tento SE week byl naplánovaný flasmob s tématem třídění odpadu. Jenže já se prostě bála to zařizovat. Proto jsem využila delegování a svěřila to jedné své člence. Ona se k tomu ale nakonec nějak nedostala nebo nevím, takže prostě jediná akce byl Soccer day, což sice spadá pod náš proces, ale hlavními organizátory byli jiní a vůbec na tom spolupracoval celý Buddy System, což je ale zase fajn. Já byla pravá ruka hlavních organizátorů, ale upřímně? Nezařídila jsem vůbec nic. Protože jsem jakoby ani neměla co. Leda jsem kontrolovala kartičky na Trellu. Takže jsem si připadala úplně zbytečná a přišlo by hloupé, že se vůbec zvu členem OC (organization comittee). A když se mě hlavní organizátorka ptala, jestli už může sbalit SE vlajku a já řekla že ano, ta jako podotkla že myslela, že jí budu potřebovat na SE akce když je ten SE Week. Takže to jsem si prozměnu připadala jako úplně neschopná a dělající akorát tak ostudu. Potvrdila jsem i zrušení posledních dvou Buddy Café Lingea kvůli malé účasti. Jenže spíš z toho důvodu, abych nemusela už nic řešit. Je ale pravda, že nám opravdu nechodili lidi a měli jsme i problémy s několika restauracemi, protože se jim nelíbilo, že tam nejíme a tudíž máme malou útratu. Z posledního podniku mi dokonce zrušili rezervaci. No a na poslední Country presentation nám chyběl jeden diplom (což jsem tedazjistila, až kdy jsem připravovala ceny, který jsem tam pak stejně nepřinesla) a zpětně už jsem to taky nezařídila. Prostě jsem posrala co jsem mohla... Nerada jsem ve článcích vulgární, ale prostě je to tak.

Po konci semestru jsem se ale donutila jít na board meeting, i když jsem neměla chuť nikam chodit a dokonce jsem kvůli tomu jel do Prahy. Byla to nakonec ale dokonalá akce. Hráli jsme bowling, poté měli soukromou grilovačku, kde jsme se cpali a pili a fotili sranda fotka. Poprvé v životě jsem vyzkoušelalidskou pyramidu! Také jsem předevčírem asi dvě hodiny vyplňovala report pro vedení a ani mi to nevadilo. Jen jsem zjistila, že mi příští semestr zbydou v týmu dva lidi.. Takže na to, že mojí kamarádku tento semestr odmítli, protože nás bylo dost, tak teď potřebuju minimálně dva nové lidi. Chci přes prázdniny zpracovat plán na další semestr a zavést i nějaké ExchangeAbility akce, jelikož je ExchangeAbility flagship projektem ESN. A také jsem se přihlásila na organizování IBW - Ice breaking weekend, což je víkend na začátku semestru pro zahraňáky, kdy se hrají různé hry, jsou tam dvě tématické party apod.

Nemám možnost chodit přes semestr na N2N party, abych se seznámila se zahraňáky, tak jsem zvolila tento způsob, abych je poznala. Tak jsem na tom zvědavá! 

Nějak moc jsem se rozmluvila o BS, i když to vůbec nebyl můj původní záměr. Chtěla jsem mluvit hlavně o škole. Ale ono zase není tak moc o čem mluvit. Jsem prostě nešťatná, že se snažím a ani tak mi to nejde. Jenže pak mi dojde, že se prostě neumím učit a nebaví mě to. Takže jsem se zas tolik nesnažila. Ale třeba mě štve, že Americký politický systém jsem skoro celý věděla a prostě stejně 65 bodů z 89. Byl to jediný předmět, kde jsem doufala v jedničku. A prostě nic. Za celý rok nemám ani jednu jedničku. Z ničeho. Takže když mi kamarádky píšou, že už mají hotový zkouškový, nebo že si vylepšily průměr třemi jedničkami, nebo prostě vím, že neopakují žádný předmět a vždycky maj všechno v pořádku, tak si připadám jak totální debil. Takže když jsem pak dostala výsledky z němčiny večer před ústním a zjistila, že mi chybí půl bod na minimum opravdu jsem myslela, že už skočím z okna. Protože ostatní to dali samozřejmě v pohodě. Na ústních jsem ale zjistila, že tam byl kluk, kterému chybělo 5 bodů, nebo holka, co jí chyběly 3 a dost lidem chyběl bod a půl. A nakonec jsem měla lepší známku než 3/4 lidí co na té ústní zkoušce byli. Takže mi to trochu zvedlo sebevědomí, že ne všichni na VŠE jsou geniální a jen já blbá. Ale zase teď mi kamarádka, co opakovala stejný předmt jako já, psala, že se na to skoro neučila a prostě to dala úplně na pohodu. Nechápu jak, protože to je snad jeden z nejblbějších předětů. Asi jako když nějaký kluk napíše, že se na to učí 5 dní a stejně má 59 bodů z 80. Tak wtf jako. Píšu to v pátek a mám strašný strach, že to neudělám ani podruhé. A přijde mi, že doporučení abych to nehrotila a moc se na to neučila není moc chytré.

Syndromu vyhoření popravdě moc nepomáhá ani prostředí blogu. Ono číst, jak tu všichni mají samé jedničky ze všeho, nebo se dostanou do každé práce co chtějí a me nevzali ani do Lidlu, kam jsem se teď hlásila.. To si člověk opravdu připadá jak idiot.

Ještě jedna poslední věc. Možná si pamatujete, jak jsem tu psala že mám problém s rukou. Měsíc a půl jsem čekala na specialistu a víte co mi řekl? Abych si koupila obinadlo na sport a přišla za tři měsíce. Jako really? Na to sem čekala přes 2 hodiny v ordinaci? Paráda. A víte co je nejlepší? Nezjistila jsem vůbec nic. Prý mi na kloubu špatně sedí šlacha nebo něco na ten způsob a prý je to asi vrozené. Což je zajímavé, že jsem s tím nikdy neměla problém. No tak mám prý pole dance zkusit s obinadlem. Takže když to nepůjde, tak prostě s pole dancem můžu skončit..  

Pochybuju, že to někdo dočte až dokonce. Neměla jsem v úmyslu napsat tu knihu. Ale potřebovala jsem to konečně všechno napsat. No tak snad konečně splním tu druhou zkoušku, abych už mohla mít klid a mohla se snažit to všechno zlepšit.