Letištní povídání

Neděle 10.4.
Místo: Letiště Václava Havla, Čas: 14:50

Zdravím! Původně jsem chtěla psát seminárku na mezinárodní protokol.. ale kašlat na to. Vždycky se mi líbilo, když moje oblíbená blogerka TerezaInOslo psala články na letišti, tak si to můžu také jednou vyzkoušet. Právě čekám na letadlo do Copenhagenu s nástupním časem 15:10, cpu se Kinderbuenem z automatu, protože nic levnějšího tu asi nebylo a sepisuju svůj první letištní článek. Ale to není jediné poprvé, které se tu odehrává. Poprvé v životě sedím na gatu sama a čekám na letadlo, které mě odveze do země, kde jsem nikdy nebyla. Čekala jsem, že tu umřu strachy, ale řekla jsem si, že je to jako jít na metro, které je trochu větší a lítá. Praha mě naučila nebát se jít někam, kde to neznám a za to sem jí moc vděčná. I když teď tedy letím do Copenhagenu, musím si tam koupit lístek na vlak a přejet do Švédska, zas tak mě to nestresuje. Samozřejmě jsem nervózním ale jen tak normálně. Jsem ale tedy strašně unavená. Ačkoliv jsem od včera svůj odlet nebrala nějak vážně, tělo mě v noci zradilo a nemohla jsem spát. Vzbudila jsem se před 3 a usnula až v půl 6 a vstávala v půl 9. takže teď bych nejradši usnula. Teď mi zbývá cca 40 minut do boarding time, tak budu pokračovat, až budu "doma".

Neděle 17.4.
Místo: letiště Kastrup, Copenhagen, Čas: 12:59

Ahoj! Tak psát během pobytu mi opravdu nevyšlo, protože jsem neměla skoro žádný volný čas. Ale jsem opravdu ráda, že místo koukání do tabletu jsem měla pořád co dělat. Teď sedím opět na letišti a jsem snad nejnešťastnější, co jsem kdy byla když jsem odněkud odjížděla. Pořád musím zamačkávat slzy, ale myslím, že se tomu dlouho neubráním. Tohle byl totiž nejlepší týden v celém mém životě. Jsem tak šťastná, že jsem nejela do Exeteru ale vybrala jsem si Lund. Předtím jsem byla smutná, že nemám vlastně ani žádnou oblíbenou zemi, ale teď můžu s jistotou říct, že je to Švédsko. Miluju ho! Miluju jak zní jejich jazyk, miluju jak se starají o životní prostředí a jejich heslem je "sustainability", miluju zpívat celý večer písničky a připíjet si snapsem nebo jiným alkoholem, co je zrovna po ruce. A samozřejmě miluju cpát se švédskejma masovejma kuličkama a dělat milion fotek Öresund bridge. Nechci se vracet domů. Jednak kvůli všem těm blbostem co tu mám na práci a potom kvůli tomu, že je to tu tak moc lepší. Nechci se vracet do toho strašného stereotypu. Nejradši bych sekla se školou a vším ostatním a prostě tu zůstala... Nevím jak moc budu moci psát články, protože zase budu od rána do večera ve škole a musím do čtvrtka napsat esej o knize, ze které jsem přečetla tři stránky. Tak se zatím mějte