Myslím, že jsem konečně poznala ten rozdíl mezi tím, když se člověk cítí dobře, a když ne.
Dnes jsme si konečně vyjeli do Ikey. Vzala jsem si svoje oblíbené legíny, bílý svetřík, trochu se namalovala a let's go. A jen díky těmto pár věcem jsem se cítila skvěle. Takže jsem při nákupech konečně odhalila svoji sponntání stránku. Ne, nekoupila jsem si nový nábytek. Jen něco malého, ale i to byl pro mě krok. Ačkoliv začala jsem uvažovat, že bych zkusila dát na prodej svoji obývací stěnu. Jak je v jednom kuse, zabírá má 3/4 pokoje na délku a nejde s ní nijak hnout, protože je smontovaná k sobě. Ale mít víc kusů nábytku, který se dá postavit nezávisle na sobě mmm.
Ale to není to téma článku. Už pár dnů jsem přemýšlela, že bych si koupila pokojovou kytku. Já sice dokážu zabít i kaktus, ale což. Kamarád Honza (pořád čeká, až o něm něco napíšu, tak mu aspoň dopřeju zmínění ve článku) si s přítelkyní pořídili keřík a to mě nějak motivovalo zamyslet se nad vlastní kytkou. Sice jsem alergik, ale máma má v kuchyni dvě orchideje a v pohodě. Když jsme tedy došli k mému nejoblíbenějšímu oddělení - svíčky + květiny, začala jsem slídit. A po trsech trav jsem na ně narazila. Na gerbery. Mám je moc ráda a podle ceny stály 39 (nakonec to bylo 69, ale čert to vem ), tak jsem si po nekončných několika minutách vybrala tmavě růžové. A již v horním patře jsme předtím narazila na kovové květináčky s krajkovým vzorem v horní části. Aby toho tedy nebylo málo, jeden jsem si vzala. Samozřejmě taky růžový, ale světle (asi si snažím nahradit všechny ty roky, kdy jsem tuhle barvu nesnášela).
Potom jsme šli prošmejdit takové to zlevněné všechno možné. Přítel byl s prohlídkou hotový tak za minutu, ale já se na chvíli zastavila u různých krámů a narazila jsem na rámečky. Včera jsem se koukala na Pinterest a tam se mi zalíbila jedna fotka (www.pinterest.com/...) a vzpomněla jsem si na onen rámeček, co tam visel. Tento již použitý rámeček stál 25,- tak si říkám proč ne. Jinak hádáte správně. Doma jsem si vytiskla přesně ten citát, co je i na fotce a už mi stojí pěkně na stole.
Docela fajn pocit, koupit si jednou něco, co opravdu chci. Teda.. na tu hromadu knih, co jsem si vybrala v Dobrovském si budu muset asi ještě nějakou dobu počkat.
