damn-girl: No, nedá se depřít to, že teď tě čeká to nejtěžší a nejstresovější období a ano... to brečení po nocích znám z těch dob moc dobře. A taky si moc dobře pamatuji na to, jak jsme o svaťáku nad těma všema papírama hystericky brečela a pak je rozhazovala do všech stran se vzteklym xichtem a pak jsem se to učila jako magor apak zase brečela. Furt dokola, jak magor.
Doma i teď poslouchám, jak jsem v té době byla nesnesitelná. večer po učení jsem vždy zakončila tím, že jsem se šla ven na hodinu jen tak projít, abych se vydýchala a musím říct, že mi ty procházky dost pomáhaly.... a taky tuna papírových kapesníků .
Držím ti ale palce amoc ti věřim. Teď to bude strašný, na to se připrav a to už asi víš, ale jak říkáš sama - už jen 35 dní a to se dá nějak doklepat už a pak už SVOBODÁÁÁ!