Den nabitý zážitky

Tak o čem zase píšu: Minulou jsem měla docela nabitý program. Konaly se hned dvě akce. Jedna, která se stala už mojí tradicí a druhá, která se tou tradicí snad do budoucna stane. A jedná se o Kladenské dvorky a Pražskou muzejní noc

Na Kladenské dvorky jsem zavítala už po páté na 32. ročník. Koná se to v našem městě v Podprůhonu, což je část města v docela svažitém terénu zastavěná rodinnými domky. Vystavovatelé vystavují na zahrádách různých těch domků a cílem je projít všech 25 dvorků. Kromě obdivování umění je s tím spojená i hra. Na začátku dostane mapku a kartičku s čísly dvorků. Na každém dvorku je razítko a když všechny razítka posbíráte, můžete se zařadit do losování o ceny. Já vyhrála minulé dvorky a dostala jsem knihu o dvorkách, tričko, čepici, hrneček, klíčenku a jelení lůj.

Nejsem nějaký převeliký fanoušek umění, ale myslím, že tohle je jedna z dobrých možností jak trávit čas. Člověk se projde, může se podívat na zajímavé fotky, obrazy a výrobky, vystupují tam třeba i divadelní spolky, nebo různé malé skupiny. Někde si můžete dokonce namalovat svůj hrenček, nebo koupit kalendář, nebo třeba tričko s nápisem "Kladenské dvorky" apod. Tudíž na této akci toho můžete najít spoustu a ještě si můžete říct, že jste pozvedli i svůj kulturní zájem.

Druhou událostí byla tedy Muzejní noc. Jak název napovídá, tato akce se konala v noci. Respketivě od 7 hodin večer do 1 ráno. Byla jsem z toho nervózní, protože jsem byla docela unavená a bála jsem se, že budu usínat při chůzi. Nakonec se mi ale odněkud vynořila záložní energie a já byla čilá.

Vyrazili jsme autem někdy mezi čtvrt a půl na 7. Zaparkovali jsme na Dejvicích a metrem dojeli na Staroměstskou. Zde byl stánek Muzejní noc a také hlavní zastávky autobosů. Tohle je věc, co mě zaujala asi nejvíc. Samostatná doprava k institucím. Praha je velké město, mají tam hodně práce a ještě nám zajistí dopravdu zdarma? Hezké.

Počkali jsme si na autobus č. 9 a jeli do první instituce, kterou jsem chtěla navštívit nejvíc. Goethe instiut. Zúčastnili jsme se destiminutovky němčiny (vtipné, učit mě po sedmi letech říkat Hallo ich heiße...), vzala jsem si nějaké česko německé noviny, prohlídli jsme si zbytek budovy a zkoukli dva krátké filmy. Ten první film byl docela psycho a to druhé byla nejdřív nuda, ale pak mě dostala jedna scéna. Stará paní v autobuse nadávala, že jim do země nalezli černoši apod. a vedle ní seděl mladý černoch. Poté nastoupil kontrolór jízdenek. Paní si připravila svojí jízdenku a povídala dál. A co se stalo? Ten černoch jí tu jízdenku vytrhl a sežral :D

Po tomhle jsme se šli projít přes Karlův most. Chtěla jsem navštívit Svatomikulášskou kapli, ale fronta byla dlouhá, jak pondělí. Tak jsme se najedli v mekáči a vydali se zpátky na druhou stranu. Vybrali jsme si jako další bod Městskou knihovnu v Praze. Ještě nikdy jsem v ní nebyla a musím říct, že je to nejkrásnější věc, co jsem kdy viděla. Takových knih a takový velký prostor. Knihy od Kinga, o kteréch jsem doteď neslyšela. Studovna, kterou jsem doteď nikde neviděla. Zápisný 2x menší než v naší trapný vědecký knihovně. Prostě ráj na zemi :3 

Po dokochání jsme se rozhodli, že už pojedeme domů. Bylo myslím kolem deváté, ale už byla celkem tma a chladno. Hlavně v našem okolí nebylo nic, co by za to stálo a všude už byly i fronty. Poprvé jsme to ale zkusili a na příště už se líp připravíme.